Posts

Co zasejeme, to sklidíme. Pěstujme lásku. K sobě, k druhým, k planetě. Amen. Akvarel 30×40 cm. Brzy vznikla ještě druhá verze a obě budou brzy viset na zdech nových majitelů. Mám z toho obrovskou radost, děkuji! 🙂

Zatímco loni jsem si namísto předsevzetí přála „jen“ zpomalit, vyčistit si hlavu a soustředit se na to podstatné v životě, letošní plán je o poznání konkrétnější. Mé milé pardubické baristky prominou, ale tento rok chci být víc doma. Mazlit se s Justýnkou a Horalem, hýčkat si náš rodinný prostor, ladit si ho sezónní výzdobou a provonět ho domácím jídlem, bábovkou a dobrou kávou. A pak si sem pozvat své blízké duše a uvítat je ve své Bytové kavárně – v bytě, který zdaleka není dokonalý (dokonce je tak nedokonalý, jak jen může starý pronajatý byt být), ale odráží naše duše. Protože tenhle pocit jsem dlouho nezažila a moc mi chybí. ...

Původně měl tohle být článek s tipy na ekologické a minimalistické dárky, ale vzhledem k tomu, že mám opět skluz s jeho vydáním a Vánoce se nezadržitelně blíží, stal se z něj spíše článek s last minute dárky. A to, že jsou navíc často eko, domácí, bezodpadové a nízkonákladové, to už je spíš takový bonus. Fotka je z Pinterestu, ale takhle nějak by to mělo vypadat… 🙂 Vlastnoručně namíchaný bylinkový čaj Ořechy v medu Domácí bylinkové pesto Voňavé mýdlo (domácí nebo od drobných českých výrobců) Směs koření na svařák Domácí granola Sušené ovoce nebo marmeláda Sklenice pickles Levandulové pytlíčky Směs na muffiny (esteticky navrstvená ve sklenici) Pokojová rostlinka (namnožená z tvé vlastní) Dóza domácích perníčků Kvalitní kafe nebo čaj Ručně vyrobený zápisník ze zbytkového papíru Bylinková sůl (do jídla nebo do koupele) Svíčky z včelího vosku nebo sóji Sáčky na ovoce a zeleninu ušité ze staré záclony Vlastnoručně namalovaný obraz Vstupenky do divadla/na koncert Poukázka do kavárny nebo knihkupectví Vlastnoručně nakreslené omalovánky Poukázka na společně strávený čas dle výběru obdarovaného Poukázka na konkrétní služby – vaření, hlídání dětí, úklid a jiné 😉 Dáváš svým blízkým podobné dárky? A jak řešíš dárky na poslední chvíli? Tak šťastné a veselé ❤️ ...

Ó, spánku mocný spánku ty vskutku umíš velké věci Činíš děti spokojenějšími matky krásnějšími počasí slunečnějším plíny voňavějšími dětský pláč méně srdcervoucím pošťáky dochvilnějšími hluk za oknem méně hlasitým dobře míněné rady snesitelnějšími hromadu prádla menší sousedy milejšími kávu lahodnější a cukr zbytečnějším Ó, spánku mocný spánku ty děláš život lepším než nejlepší instagramový filtr.

Pivoňky. Linoryt, který jsem v červnu vyryla, v červenci natiskla, v srpnu dala mamce k narozeninám, v září si ho vyfotila a v říjnu postuju. Ale co, lepší pozdě než nikdy, ne? 🙂 #longtermproject

Dva měsíce uběhly od chvíle, kdy jsem nad vodní hladinu vytáhla to malé měkké tělíčko a za nevěřícného “Panebože! Panebože!” se pokoušela vstřebat fakt, že mám dceru. Že jsem máma. Co se na porodním sále dělo od té doby, si vybavuji jen matně, protože můj svět se v tu chvíli smrsknul jen na ty dvě nádherné oči, které v šeru hledaly můj pohled stejně lačně, jako malá pusinka zdroj mléka. Zrodila se láska, jakou jsem si do té doby jen stěží umělá představit. ...

Protože černá a bílá teď u Justýnky vedou. A u mě vlastně taky 🙂

Cítím se být na pomezí. Někde mezi “homo urbanus” a divoženkou, co běhá po louce bosky a trhá bylinky při měsíčku. Vlastně mi všichni ti zkouření nemytí hippieci byli vždycky něčím sympatičtí. Ne teda úplně tou zkouřeností a nemytostí, ale svou touhou souznít s přírodou. Uctívat ji. Rozumět její moudrosti a chápat její absolutní nadvládu nad vším a všemi na téhle planetě. Jenže taky mám ráda dlouhé černé kabáty a hezké boty. Baví mě nosit rudou rtěnku a tu a tam si nechat narůst neprakticky, ale elegantně dlouhé nehty. Miluju kavárny a celou tu městskou „hipsta“ kulturu s jejími dizajnovými kelímky na kafe, nakouslými jablíčky a Instagramem. A běhat bosá po Třídě Míru a hrát si na jeskynní ženu uprostřed města mi pořád připadá spíš švihlé než „napojené“. ...

Poprvé od střední školy jsem se pustila do linorytu. Dělala jsem si na něj zálusk už dlouho, ale člověk se může donekonečna chystat na to, že jednou něco zrealizuje, dokud neudělá první krok. Třeba si nekoupí lino na ten linoryt, že… Já jsem teď díky předmateřské fázi mateřské dostala prostor na více takových svých „jednou“. Třeba na sbírání a sušení bylinek, pravidelnou jógu, kompletování výbavičky pro miminko nebo uklízení toho nezměrného chaosu ve svém počítači. ...

Jsme zhruba uprostřed treku, nadmořská výška se blíží k pěti tisícům a okolo nás se rozprostírá nejdřív jedno, pak druhé a nakonec i třetí horské jezero. To poslední leží na samotném úpatí Gokyo Ri, “kopečku”, který je cílem celé téhle bláznivé výpravy. Ano, říkám kopečku, protože v původním šerpském jazyce si taková pětitisícovka ještě nezaslouží označení hora, ale jen Ri, tedy kopec. Proč troškařit, když máte Everest, že? 😀 Když Horal plánoval trasu, nechápala jsem, jaký má smysl odklonit se z Everest Basecamp treku a šplhat na “nějakou no name horu, o které nikdy nikdo neslyšel”. Ta jezera mě přesvědčila. Možná i proto jsem maličko zklamaná, když jsou dvě ze tří slíbených azurových hladin uvězněny pod tlustou krustou ledu. Ovšem jen do chvíle, než mi led zazpívá. Asi takhle: ...