Trochu infantilní, ale co má být. Byly pro babičku! 🙂

rozpité kontury černou tuší a kaňky od inkoustu občas trocha barvy a pár nevhodných slov vystřižených z novin já koláž ze vzpomínek nástěnka ohmataných fotek povídka s otevřeným koncem

chceš víc poezie mých stehen? chceš hrát si se slovy šeptanými do polštáře? autorské čtení mé duše před jednočlenným publikem zatleskáš mi?

v posledním odstavci píšou žes odešel za štěstím jinam za jinou v posledním odstavci všechna má vina udusím dnešek peřinou

někdy si myslím že to bude krásný teprv až si budem chybět třeba zas budeš básnit a říkat pravdu a celý to chtít zpět „naposled…“

roztančené střepy skla řádily na našem bitevním poli a chtěly nás podřezat oba ještě to trochu bolí ale taková je doba

škoda že na lásku musí být dva protože občas i jeden je příliš

mladičká básnířka upřímně doufáže v ní doutná skrytý potenciálprotože jinak ten smrad asi znamenáže na chodbě zas někdo kouří

jsi umělec kapacita celebrita lesklý kamínek hluboký nádech stah srdeční komory moje soukromá estetická záležitost

Šťastná mandala, první obraz, který si ode mě někdo koupil. Dokonce dobrovolně! 🙂 Kruh, to je základní a všudypřítomný obrazec. Prostupuje vesmírem, reprezentuje nekonečný tok energie, koloběh života a smrti, všechny přírodní cykly. Je v běhu planet, v tělech stromů, v očích všech živých tvorů. Má moc kumulovat energii a všechna náboženství a všechna lidská společenství bez rozdílu ho přijala jako svou součást. Ať už vědomě či bezděky. Tahle mandala dokázala jako houba nasát všechno štěstí a radost, které jsem cítila v době, kdy vznikala. A nejlepší na tom je, že z ní ta energie sálá dodnes. Doufám, že jen tak nevyhasne. 🙂