Toto je loňský článek s tipy na ekologické a minimalistické dárky. Loni totiž ještě ekologie bylo téma, žejo. Letos máme „jiné starosti“, nicméně nápady na dárky, kvůli kterým nemusíme stát fronty ve znovuotevřených obchodech, zažívat ještě extrémnější vánoční nákupní horečku a navíc riskovat, že kvůli tomu promarodíme svátky, se myslím celkem hodí. A co víc, příroda nám za to (i letos!) poděkuje. Takže si dovoluji zrecyklovat loňský seznam, přidat další tipy, které mě napadly, a nabídnout ti inspiraci na dárky, které jsou ...

Tvoříme. Každá po svém.

Člověk při malování občas překvapí i sám sebe 😅 Tvorba je meditace a umí být hodně terapeutická. Člověk se toho může hodně naučit o druhých i sám o sobě. Stačí se dobře dívat a číst mezi tahy.

Stará skica mého náhodného spolucestujícího z ledna 2016. Nijak zvlášť povedená. A tak, když mi teď přišla po dlouhé době do cesty, zkusila jsem jí vdechnout život trochou barvy.

Dnes je Ti rok a já mám na jazyku samá klišé. Ale jsem máma a Tobě je ROK, tak snad mám na trochu sentimentu nárok. Tak třeba mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem Tě poprvé sevřela v náručí, a zároveň, jako bys tu s námi byla už věky. Vlastně od vždycky. Už nejsi zas tak maličká, a přesto vím, že budeš moje sladké miminko, ať vyrosteš sebevíc. I jestli mě přerosteš (to není tak těžké 🤷🏻‍♀️), i až půjdeš k maturitě, vždycky. ...

Další obraz jako dárek, tentokrát pro dědečka. Kdyby prý měl té zeleniny na zahradě málo. Název „Kořeny“ je myslím víc než příznačný.

Nějak to zatím nevypadá, že by tohle „období“ mělo brzy skončit, tak si sem s dovolením odložím takový malý „to do list“ pro chvíle, kdy mi z toho doma začne hrabat. Takže co všechno se dá dělat během domácího vězení, abychom se z toho nezbláznili? Šít roušky, samozřejmě, to je teď in. 🙂 I kdyby jich nakonec přece jen bylo dost, na světě bude veseleji, když budou mít lidi své vlastní, originální modely. ...

„To není fér, ostatní ti můžou dávat kytky a já ne,“ postěžoval si tuhle Horal, když jsem od jeho rodičů dostala pestrobarevný puget, poděkovala za něj a se zalíbením do něj zabořila tvář. Jenže tak to není. Jsem šťastná, když mi dá Horal květinu. Ale ještě šťastnější jsem, když ví, že květiny z konvenčních zdrojů jsou jako maso z velkochovů. A že to není můj šálek kávy. Květinový průmysl totiž patří k těm s největší ekologickou stopou. Květiny se pěstují v obrovských monokulturách, které postrádají biodiverzitu, sezónnost i lokálnost, a tudíž si žádají masivní chemické ošetřování a hnojení, umělé světlo a teplo a na závěr drahý transport na druhou stranu světa. A po tom všem se nám chvilku líbí a do týdne je po nich. Smutný příběh. ...

Táta se po dlouhé době, kdy pracoval z domu, znovu zabydluje v kanceláři. To proto, aby oddělil svůj pracovní a osobní prostor a mohl se doma uvolnit, odpočívat. Moc mu to schvaluju. Až na to, že někdy bývá v kanceláři pěkně dlouho a nemá tam nikoho (čti: naši mámu), kdo by ho ohlídal, jestli si od toho sezení a koukání do obrazovky dá taky někdy pauzu. Proto dostal k narozeninám „motivační obraz“, který namísto „no pain, no gain“, hlásá „projdi se, napij se, dýchej“. Dostal za úkol pověsit si ho někam, kde na něj od stolu uvidí, aby mu připomínal, že má čas od času udělat taky něco ne pro svou práci, ale pro sebe. ...

křupe jak tenký led má neochvějná víra že i letos přijde zima posedět vyprávět do sněhu zachumlat svět Tak jsem si to vygůglila. Říká se tomu environmentální žal nebo taky ekologická úzkost. Ten neodbytný pocit, že je tady něco špatně, když nesněží ani na Vánoce, ani v lednu a dokonce ani v únoru. A hlavně – ta depka, že s tím nemůžu vůbec nic udělat. A to jsem si myslela, že zrovna já sníh k životu rozhodně nepotřebuju… Tak kde se ten pocit bere? ...