Tvůrčí Záchvěvy

roztáhnout křídlaa odletět tamkde nebolí tokdyž usínám

až jednou bude po všem chci políbit tvé rány a rozehnat havrany co sedí ti na dušiani netušíš…

Trochu infantilní, ale co má být. Byly pro babičku! 🙂

rozpité kontury černou tuší a kaňky od inkoustu občas trocha barvy a pár nevhodných slov vystřižených z novin já koláž ze vzpomínek nástěnka ohmataných fotek povídka s otevřeným koncem

chceš víc poezie mých stehen? chceš hrát si se slovy šeptanými do polštáře? autorské čtení mé duše před jednočlenným publikem zatleskáš mi?

v posledním odstavci píšou žes odešel za štěstím jinam za jinou v posledním odstavci všechna má vina udusím dnešek peřinou

někdy si myslím že to bude krásný teprv až si budem chybět třeba zas budeš básnit a říkat pravdu a celý to chtít zpět „naposled…“

roztančené střepy skla řádily na našem bitevním poli a chtěly nás podřezat oba ještě to trochu bolí ale taková je doba

škoda že na lásku musí být dva protože občas i jeden je příliš

mladičká básnířka upřímně doufáže v ní doutná skrytý potenciálprotože jinak ten smrad asi znamenáže na chodbě zas někdo kouří