Tvůrčí Záchvěvy

Stará skica mého náhodného spolucestujícího z ledna 2016. Nijak zvlášť povedená. A tak, když mi teď přišla po dlouhé době do cesty, zkusila jsem jí vdechnout život trochou barvy.

Další obraz jako dárek, tentokrát pro dědečka. Kdyby prý měl té zeleniny na zahradě málo. Název „Kořeny“ je myslím víc než příznačný.

Táta se po dlouhé době, kdy pracoval z domu, znovu zabydluje v kanceláři. To proto, aby oddělil svůj pracovní a osobní prostor a mohl se doma uvolnit, odpočívat. Moc mu to schvaluju. Až na to, že někdy bývá v kanceláři pěkně dlouho a nemá tam nikoho (čti: naši mámu), kdo by ho ohlídal, jestli si od toho sezení a koukání do obrazovky dá taky někdy pauzu. Proto dostal k narozeninám „motivační obraz“, který namísto „no pain, no gain“, hlásá „projdi se, napij se, dýchej“. Dostal za úkol pověsit si ho někam, kde na něj od stolu uvidí, aby mu připomínal, že má čas od času udělat taky něco ne pro svou práci, ale pro sebe. ...

křupe jak tenký led má neochvějná víra že i letos přijde zima posedět vyprávět do sněhu zachumlat svět Tak jsem si to vygůglila. Říká se tomu environmentální žal nebo taky ekologická úzkost. Ten neodbytný pocit, že je tady něco špatně, když nesněží ani na Vánoce, ani v lednu a dokonce ani v únoru. A hlavně – ta depka, že s tím nemůžu vůbec nic udělat. A to jsem si myslela, že zrovna já sníh k životu rozhodně nepotřebuju… Tak kde se ten pocit bere? ...

Co zasejeme, to sklidíme. Pěstujme lásku. K sobě, k druhým, k planetě. Amen. Akvarel 30×40 cm. Brzy vznikla ještě druhá verze a obě budou brzy viset na zdech nových majitelů. Mám z toho obrovskou radost, děkuji! 🙂

Pivoňky. Linoryt, který jsem v červnu vyryla, v červenci natiskla, v srpnu dala mamce k narozeninám, v září si ho vyfotila a v říjnu postuju. Ale co, lepší pozdě než nikdy, ne? 🙂 #longtermproject

Protože černá a bílá teď u Justýnky vedou. A u mě vlastně taky 🙂

Poprvé od střední školy jsem se pustila do linorytu. Dělala jsem si na něj zálusk už dlouho, ale člověk se může donekonečna chystat na to, že jednou něco zrealizuje, dokud neudělá první krok. Třeba si nekoupí lino na ten linoryt, že… Já jsem teď díky předmateřské fázi mateřské dostala prostor na více takových svých „jednou“. Třeba na sbírání a sušení bylinek, pravidelnou jógu, kompletování výbavičky pro miminko nebo uklízení toho nezměrného chaosu ve svém počítači. ...

Tohle vyznání jsem napsala v dubnu před třemi lety, kdy jsem v Praze studovala, bydlela a užívala si každou minutu. Pořád platí. Praha je prý hrozně drahá. *Tak nevím. Běhám tady v šatech za šedesát korun, v ruce kafe za pade a na očích sluneční brýle za tři pětky. Mířím na místo, kde si dám polívku za třicet osm a kde mě nechají celé hodiny pracovat u moštu za dvacku. ...