Rok 2022 se pro mou rodinu nese převážně ve znamení ztrát a těžkých zkoušek. A tak není divu, že ke mně letos melancholický podzim promlouvá silněji než kdy předtím.
Vnímám klid, který s sebou přináší. Zemitou vůni hlíny, listí a hub. Chladná rána a průzračnou noční oblohu. Šustění listí pod nohama. Hejna havranů křižujících nebe. Rostliny, které svou sílu přesouvají z květů do kořenů, zvenčí dovnitř. Stejně jako já.
Přes všechnu tíhu, kterou cítím (nebo právě pro ni), hledám kolem sebe krásu, do které bych se mohla zachumlat, a v sobě mír, který by mě ukolébal k zimnímu spánku. jakoby v posledním tažení vzedmula se příroda a ještě jednou zalila svět krásnem
než přijde zima a všechno zhasne
Note: This post originally contained a video (
trim.E0571588-DC19-4348-AB22-2A861008FD76.mov) that was not archived by web.archive.org.